Prosinec 2010

Full Metal Panic! The Secon Raid OVA

31. prosince 2010 v 13:54 | Jane |  Anime
Full Metal Panic! The Second Raid OVA
FULL METAL PANIC! THE SECOND RAID OVA

Jedná se jen o jeden díl. Něco jako zakončení tohodle anime. Díl je pro uvolnění a zasmání. Jde tu jen o Tessu a o tom, jak si užívá volno na ponorce Danaa a jak ho tráví i ostatní. Po celé ponorce hledá svoji panenku, se kterou spí. Nemůže si vybavit co se ten večer dělo. Doví se totiž, že když skončila s prací, tak se stavila za Melisou a ta jí nalila alkohol (pivo). Nejdříve je ve strát a nálezů, ale tam nic není. Zajde za Kalininem, který ji nabídne k obědu Borsht. Moc jí to nechutná, ale nechce nějak urazit Kalinina, tak mu to vychválí. Když jde hledat znovu panenku narazí na Kurze a nověho člena týmu, který ho honí, protože Kurz si hrál s jeho DVDčkami, kde měl filmy s anime. Ale ani jeden nic o panence neví, ani její zástupce, ale zmiňuje se o Sagarovi. Tess si na tak nějak už vzpomene. Rozhodne se mu říci, co k němu cítí ještě než odletí za Kaname. Stačí mu to říci, ale naš Sagara to pochopí jinak. Myslí si, že Tess mluví o pivu. Ten jí slíbí, že nikomu nic neřekla, ale měla by s tím něco dělat, protože alkohol je škodlivý pro mozkové buňku a pro kapitána jako je ona se to ani nehodí pít alkohol. Tessa je v šoku i sklamaná, ale v této chvíli jsem byla moc ráda, že to Sagara nepochopil.





Nej. postavy: 1. Sousuke Sagara
2. Teletha Testarossa
3. Andrei Sergeivich Kalinin
4. Kurz Weber
5. Melisa Mao

Full Metal Panic! The Secon Raid

31. prosince 2010 v 13:51 | Jane |  Anime
Full Metal Panic The Second Raid 1
FULL METAL PANIC! THE SECOND RAID

Tady jde zase převážně o boj, akci a napětí. I o tu lásku mezi Sousukem a Kaname a svým způsobem i Tessou. Nadále Sousuke hlídá Kaname proti teroristům, ale i chodí na mise, které jsou jim určené. Jeho nejlšpí den, kdy je ostříhán Kaname, zažívají krásné chvíle, i Kaname řekne Sousukemu, že jedině jemu věří, končí nešťastně. Sousuke dostane rozkaz se vrátit a nechat Kaname napokoji. Nechce ji opustit, ale rozkaz je rozkaz, tak si sbalí věci a odejde na základnu. Ani se s Kaname nerozloučí. Ale nedokázal na ni zapomenout a neustále na ni myslel. Při jedné misi v Hong Kongu, myslí na Kaname a autem jede na červenou. Jeho nadřízená Melisa mu dá na výběr, že má buď na Kaname zapomenout a dál plnit rozkazy, nebo odejít z auta a nedokončit misi. Sousuke se rozhodne pro druhou možnost. Přemýšlí stále nad tím, kdo je a kam patří (i na Kaname myslí). Sousuke je doveden do pokoje, kde na přístrojích leží Gauron. Největší terorista, u kterého si všichni mylseli, že je mrtvý (první řada). Gauron Sousukeho, tak vyprovokuje, že ho zabije tím, že na něho několikrát vystřelí z pistole. Jen tak tak pak vyskočí z okna, protože je v pokoji bomba, která se po smrti Gaurona spustila. Je smutný a truchlí kvůli Kaname. Jenže ta se tam objeví. Nejdříve mu pěkně vynadá a zmlátí ho, pak ho přinutí, aby pomohl ostatní porazit nepřátele. Sousuke tak učíní a zjistí i, kdo je a kam patří. Je studentem střední školy v Tokiu a jmenuje se Sagara Sousuke. Kaname, skoro řekla, že ho miluje a nakonci i Sousuke skoro políbil Kaname, kdyby nebyli přerušeni. Tady se mi nelíbilo chování Tessy a Melisy, ale zase se tu projevil Kurz, jako ten nejlepší přítel, který nadále věřil Sousukemu, i když je opustil, že se vrátí a pomůže jim. Jak Sousuke opustil Kaname, jak oba byli smutní, Kaname ani nic nechápala, proč to Sousuke udělal, proč se ani nerozloučil, tak jsem jsem u toho i brečela. Tato řada na mě bylo hodně dojemná, až mě smutnýma chvilkama rozbrečela a tekly mi slzy po tvářích.



Nej. postavy: 1. Sousuke Sagara a Kurz Weber
2. Kaname Chidori
3. Teletha Testarossa
4. Melisa Mao

Full Metal Panic? Fumoffu

31. prosince 2010 v 13:41 | Jane |  Anime
Full Metal Panic Fumoffu 1
FULL METAL PANIC? FUMOFU

V této části jde spíš o komedii, i o tu romantiku, tak trochu. Díly na sebe moc nenavazují. Sousuke používá své zbraně, granáty na ochranu Kaname, ale vždy ji tím naštve, že ho něčím praští (většinou používá vějíř, ale použije i basbelovou pálku i cihlu, ale ho kopne). V jednom dílu, kdy Kaname se snažila, aby se Sousuke bál, jde s ním do staré nemocnice. Sama se bojí, ale přesto jde. Nakonci, když jede Sousuke s Kaname na kole domů, tak se ho Kaname zeptá, jestli se bál, když spadla a kolem ní byla krev, než se zjistilo, že je to barva. Sousuke neslyšným hlasem šeptne, že se bál. Jsou tu i situace, kdy Sousuke zachrání Kaname a ona zase jeho.









Nej. postavy: 1. Sousuke Sagara
2. Kaname Chidori
3. Hayashimizu Atsunobu
4. Ren Mikihara
5. Tokiwa Kyouko

Full Metal Panic!

31. prosince 2010 v 13:20 | Jane |  Anime
Full Metal Panic! 1
FULL METAL PANIC!

tady jde převážně o boj, akci, napětí, ale i o ochranu, přátelství a svým způsobem i o lásku. Sousuke má za úkol hlídat a chránit Kaname před teroristy, kteří ji chtějí unést a využít ji. Hlavně ji chce získat nejhroznější terorista Gauron, který by měl být mrtvý. Je tam pár dílů, které jsou oddychové, pro zasmání. Nakonec velký souboj mezi Gauronem a Sousukem. Každý věří, že Sousuke Gaurona zabil, ale je tomu opravdu tak?




Nej. postavy: 1. Sousuke Sagara
2. Kaname Chidori
3. Kurz Webber
4. Melisa Mao
5. Teletha Testarossa


Full Metal Panic 2

Nový rok

31. prosince 2010 v 11:22 | Jane |  Novinky
Tak do Nového roku Vám přeju všechno nejlepší, hodně zdraví, lásky, plno úspěchů ve škole a hodně splněnch snů a přání. DOufám, že nadále budeme všichni přátelé a  nadále i SBéčka:)

Jane-Renji-san

Yamamoto Genryuusai 1

28. prosince 2010 v 14:36 | Jane |  1. Divize
Tady je pár obrázek hlavního a 1. kapitána Getei (13. divizí), snad se Vám bude líbit:)




Yamamoto 1
Yamamoto 2
Yamamoto 3
Yamamoto 4
Yamamoto 5

Vánoční nadílka 3

27. prosince 2010 v 18:08 | Jane |  Vánoční
Sice Vánoční svátek skončil včera, ale ještě dneska sem Vám dám Vánoční nadílku, tak si ji pěkně užijte a snad se bude líbit:)




Vánoce 9
Vánoce 10
Vánoce 11
Vánoce 12

Vánoční nadílka 2

25. prosince 2010 v 19:30 | Jane |  Vánoční
Tak tady je další Vánoční nadílka:)




Vánoce 5
Vánoce 6
Vánoce 7
Vánoce 8

Vánoční nadílka 1

24. prosince 2010 v 12:09 | Jane |  Vánoční
Bohatý stůl, výtečnou rybu,
sváteční večeři, co nemá chybu.
Hromadu dárků, co srdce pohladí,
rodinu, přátele, jež nikdy nezradí.

Vánoce 1
Vánoce 2
Vánoce 3
Vánoce 4

Bleach jako rodinka:D

19. prosince 2010 v 21:20 | Jane |  Novinky
Jde o to, že na jedné stránce hraju s kamarádkou (a mým SBéčkem) hru Bleach, že každá hraje nějakou tu postavu, ještě si nějakou tu postavu i vymyslela. Ale proč to sem píšu. S kámoškou jsme totiž hrály klasicky, kde byl boj, ale i ta láska skoro jako v anime (i pár změn tam bylo). Ale dneska jsme to začaly hrát úplně jinak. Omlouvám se lidem těm, kterým se to nebude líbit, ale ty záchvaty smíchu nemělo chybu:D

Renji Abarai+jeho žena Jane Sousuke+ děti dvojčata Yumi a Toshi (2.leté)

Hitsugaya Toushiro+jeho žena Violet Star+dítě Chiaki (taky 2.letá)

Dark (bankai ve fyzické podobě Jane, jinak je to drak)+ Matsumi (bankai Violet ve fyzické podobě)

Ichimaru Gin+Aizen Sousuke (manželé, Aizen bratr Jane a Ichimaru bratr Violet, oba jsou na straně dobra a Ichimaru tvrdí, že je chlap a Aizen zase, že je obojí)

Tak takové je složení postav naší hry a máme rozehranou fázy Mikuláš. Aizen si zahraje Čerta a Ichimaru Mikuláše. Tak jak to dopadne? Nebudou mít děti z toho trauma? To se dovíme až si příště spolu zase zahrajeme. A pokud chcete, dám sem info jak to dopadlo a jak to bude pokračovat:)

Soundtrack 2

18. prosince 2010 v 16:24 | Jane |  Soundtracky
Další krásný soundtrack, který se mi hodně líbí. Hlavně, když zazněl v anime, nabýval hodně napjetí.:)



Arrancar ED 1

17. prosince 2010 v 20:06 | Jane |  Soundtracky
Další super Soundtrack s názvem Arrancar ED.:D





Bleach - On the Precipice of Defeat

16. prosince 2010 v 21:46 | Jane |  Videjka
tady je další soundtrack, který se mi líbí. Videjko je udělané skoro z prvního dílu anime. Je tam, ale i pár ukázek z jiných dílů.:)







Dárky?

16. prosince 2010 v 20:15 | Jane |  Novinky
Co si přeji k Vánocům.

Jako malá jsem nejdříve kreslila obrázky co si přeju k Vánocům, pak jsem nejen kreslila, ale i psala. Většinou to byly dárky, které si přeje skoro každé dítě. Panenka, barbie, kreslící tabule atd... Ale u mě se i objevilo, že si přeju zuby. Nevím proč a jak jsem na to přišla, ale musím říci, nikdy jsem je nedostala:D

Co jsem starší, tak si přeju nějaké ty knížky (detektivky, krimi, horory) a nějaká ta cédéčka s českou muzikou, ale pokaždé je pro mě největším dárkem to, že jsme všichni spolu, máme se rádi, hrajeme hry, sledujeme pohádky, bavíme se. Taky se navzájem navštěvujeme. Jsme šťastní, zdraví a užíváme a předáváme si lásku. A to si budu vždycky přát k Vánocům.

Soundtrack 1

14. prosince 2010 v 23:31 | Jane |  Soundtracky
jde o Soundtrack z anime, při bojích, napínavých akcích. Tahle hudba se mi fakt moc líbí. Bohužel autorovy hudby to nevyšlo a je tam pak ticho, ale přesto to sem dávám, protože je to úžasné:D






5. Trénink

11. prosince 2010 v 14:06 | Jane |  Povídky
Tak jsem tu s další částí mé povídky. Hodně jsem se rozepsala, tak je docela dlouhá oproti té předešlé. Doufám, že se Vám bude líbít a budu ráda za komenty:)






5.
TRÉNINK
     Ráno v půl šesté mě táta vzbudil. Rozespale jsem si sedla na postel a táta šel dělat snídani. Po chvíli jsem vstala, udělala jsem si hygienu a oblíkla jsem se. Pak jsem se šla nasnídat. Chvilku jsme oba mlčeli a snídali. Panovala napjatá situace. Tátovi se honilo hlavou, jak jsem se rozhodla a já stále o tom přemýšlela, co jsem se to dověděla. Pak taťka promluvil do ticha.
,,Tak, jak ses vyspala?''
zeptal se a podíval se na mě.
,,Jo, šlo to. A jak ty?'' a polkla jsem poslední sousto chleba.
,,Dalo se to. Asi víš, na co se tě chci zeptat, viď?'' šel rovnou k věci. Bylo mi to jasné. A já se i rozhodla.
,,Vím a i když nevím nevím do čeho pořádně jdu, ale přijímám to.'' usmála jsem se na něho. Táta jen kývl hlavou na souhlas. Ani nemusel nic říkat, protože v jeho očích jsem poznala, jak je šťastný a zároveň i pyšný.
,,To jsem rád. Za chvilku vyrazíme na jedno místo. O tom místě nesmíš nikomu říci.'' řekl mi a začal sklízet ze stolu. Hned jsem mu šla pomoci.
,,Neboj, budu jako hrob.'' přísahala jsem mu.
,,Než, ale půjdeme, chci ti něco ještě dát.'' řekl mi, když jsme udělali spolu nádobí. Pak odešel do svého pokoje. Já čekala v kuchyni a přemýšlela, jaký překvapení mě zase čeká. Po chvilkce přišel a v ruce nesl hadr a v něm něco zabaleného. ,,Tady máš dodatečně dárek k narozeninám.'' a dával mi ten hadr. Když jsem si ho vzala do ruky, tak jsem zjistila, že je v něm něco těžkého. Málem jsem i já spadla na zem. Naštěstí se mi jen podlomila kolena. Radši jsem si sedla ke stolu a dárek jsem položila na stůl.
,,Co v něm je tati?'' zeptala jsem se ho. Táta se jen usmál, ale nic neříkal. Tak jsem pomalu začala rozbalovat dárek. Hezky pomalu. Když jsem to rozbalila, tak v tom hadru byl meč. Krásný, modrý, lesklý meč. ,,T…tati, to je meč.'' nic jiného jsem ze sebe nedokázala vydat, jak jsem byla překvapená.
,,Je už starý, ale snažil jsem ho vyčistit, aby vypadal jako nový. A ještě jedna věc, obyčejní lidé říkají meč, ale opravdu se jmenuje katana.'' poučil mě táta.
,,Jasně, je opravdu moc krásná.'' pořád jsem překvapeně dívala na katanu.
,,To jsem moc rád, ale teď by jsme měli už jít. Musíš se naučit s tou katanou zacházet.'' řekl a já souhlasila. Hlavně jsem se musela naučit držet katanu v rukou. Byla docela těžká. Šla jsem se převlíci.
     Než jsme vyrazili, tak mi chtěl táta v baťohu vzít katanu, ale s tím jsem nesouhlasila a nakonec teda táta souhlasil a dal mi baťoh s katanou. Bylo to dosti těžké. Ještě těžší než obyčejný nákup. Naštěstí se nešlo moc daleko. Šli jsme do stejné tělocvičny, kde jsme minulý večer hráli fotbal.
     Ale tentokrát jsme šli jiným směrem než do tělocvičny. Došli jsme do jedné bývalé učebny. Na podlaze byl otevřen poklop. Šli jsme tím poklopem dolů. Dole mě čekalo další překvapení. Byl tam velký prostor.
,,Od včerejška na mě čeká jen samé překvapení.'' jen řeknu a dívám se na ten prostor s úžasem.
,,Tuhle místnost kdysi vybudoval Uharara Kisuke a Yoruichi Shinouin.'' vysvětlil mi, kdo to vytvořil Ty jména mi něco říkala, ale nemohla jsemsi vzpomenout, odkud je znám.
,,To je ten potrhlý chlápek, co vlastní ten obchod s těma pitomostma?'' podívala jsem se na tátu.
,,Jo přesně on.'' potvrdil to.
,,Tenhle trhlý chlap tohle udělal?'' stále jsem tomu nemohla uvěřit. Táta se jen začal smát. Pomalu se začali přicházet ostatní. Byli tu všichni co byli na tom fotbale.
,,Jane, taky si nakonec šla do toho?'' přivítala mě Orihime.
,,Orihime, jasně že, ale překvapuje mě, že i ty.'' a usmála jsem se a objali jsme se. Pak mě i objala Rangiku s Rukiou i Orihime, což nás překvapilo, protože jsme se ještě tak neznaly. Ale ty dvě i pak objaly Eve s Violet. Ty dvě tomu taky nerozumněly. Rangiku nám to pak vysvětlila slovy, že když jsme jeden tým, tak jsme i přátelé a přátelé se takhle vítají. Jen jsme se úsmály.
,,Nečekal bych, že ty půješ do toho!'' ozvalo se zamnou. Otočila jsem se a byl to Renji. Z toho jsem teda radost neměla.
,,Víš, nechtěla jsem ti udělat radost!'' odpověděla jsem mu ironicky. Renji se jen ušklíbl. Když jsme tam byli všichni, tak se objevil Uharara.
,,Vítej te. Jsem rád, že jste se tu sešli všichni. Už víte o co jde, tak vás nebudu zdržovat. Tady se budete učit bojovat s vašimi katany. Jako váš učitel budu já Uharara Kisuke nebo tady pan Johnnatan Mannig. Tak hodně štěstí, dneska vás bude trénovat Johnnatan.'' představil se nám Kisuke, uklonil se nám jak nějaký šašek a byl pryč.
     Táta se pak po nás všech podíval. A my jsme se dívali po tátovi mém. Byla jsem zvědavá s jakým proslovem na nás taťka bude mluvit.
,,Tak vítej te tu. Jsem rád, že jste tu všichni. Bude to nejen těžké, ale i náročné. Jen jednu věc, teda dvě věci, vám chci říci. Jedna je, že když vám to nepůjde, nevzdávejte to. Pomáhejte si navzájem, jako jeden tým, jako jeden celek. A druhý tykejte mi.'' řekl nám můj táta. Byl u toho vážný, jako včera večer. ,,A teď se rozdělíte do dvojic a budete trénovat boj s vaší katanou. Musíte opatrně, aby jste tomu druhému neublížili. Hlavně se spíš teď soustřeďte, aby jste svoji katanu udrželi v ruce a dokázali držet balanc. To je hlavní základ. Ty dvojice co jste si udělali, tak se po dvaceti minutách vystřídáte, aby byl každý s každým a mohl tak poznat víc svého partnera, kolegu, přítele. Ještě jedna důležitá věc. Musítě držet při sobě, být za dobře. Krýt si i navzájem záda. Spolupracovat spolu.
A teď se do toho pusťte.'' řekl nám táta. Já byla s Orihime. Obě jsme se snažily udržet bilanc. Občas jsme jedna z nás spadly, ale hned jsme se postavily na nohy a pokračovaly. I navzájem jsme si pomáhaly. Někdy jsme spadly tak, že to bylo k smíchu, ale ani jedna jsme se nesmály. Braly jsme to velmi vážně. Ani jedna z nás nevěděla co nás může potkat a ani jak jsou ty příšery seilné. Po dvaceti minutách jsme se vyměnily. Orihime čekala na místě na svého partnera a já šla k někomu. Šla jsem k Violet. Obě jsme se pozdravily a usmály jsme se. Pak jsme zase začaly trénovat. Okolo poledne přišla mamka Renjiho s jídlem. Všichni jsme skončili na chvíli s tréninkem a šli se najíst.
,,Musím říci, že jste fakt dobří. Je vidět, že to berete vážně a snažíte se. Někdo to umí líp někdo zase hůř, ale to se časem naučíte všichni.'' pochválil nás Johnnatan při jídle. Po jídle všechno odnesla Renjiho máma a my si na chvilku odpočinuli, protože jsme byli plní od jídla. Pak jsme zase začali trénovat. Tentokrát jsem byla ve dvojici s Renjim. Oba jsme věděli, že na to dojde. Ani jeden radši nic neříkal a začali jsme. Jak já, tak i Renji jsme používali maličko víc síli, ale zase ne tak hodně, abychom si
neublížili. Po chvíli Johnnatan nám řekl, abychom i použili své tělo, jako pomocníka v boji, ale ne tak hrubě a silně, abychom si něco neudělali.
Já i Renji jsme používali nohy, ale ,abychom tomu druhému vykopli katanu z ruky. Ani jednomu se to nedařilo, protože ten druhý vždy dobře se tomu vyhnul. Také se i stalo, že jeden z nás ztratil rovnováhu a spadl na zem. Ale hned se postavil na nohy a pokračovali jsme. Jenže pak se to stalo. Za mými zády trénoval Hisagi a Toushiro. Hisagi podrazil Toushirovi nohy a ten spadl, jenže jak se snažil se udržet na nohou, tak se za potacel a při dopadnu vrazil do mě. Já neudržela rovnováhu a spadla jsem taky, ale směrem dopředu. Renji se zrovna chystal mi vykoupnout katanu, jenže při mém pádu trefil mou tvář. Což Renjiho trochu vyděsilo, ale nedal nic najevo. Hisagi, Toushiro i Renji se kolem mě sedli a jeden přes druhého říkali, jestli jsem v pohodě. Rukou jsem si držela obličej. Bolelo to, ale nedala jsem žádnou bolest najevo. Sedla jsem si aspoň.
,,Jsem v pohodě.'' řekla jsem všem a usmála jsem se.
,,Moc se ti omlouvám.'' omluvil se Hisagi.
,,Já taky se ti omlouvám.'' přidal se Toushiro. To už i přišel táta a ostatní taky přišli.
,,Co se tu děje?'' zeptal se táta. Já jsem chtěla říci, že nic, ale Hisagi a Toushiro mu to hned vysvětlili.
,,Jsem OK, nic mi není.'' hned jsem řekla.
,,Měla by sis na to něco dát, nebo budeš mít monokl.'' řekl hned táta.
,,Ten budu mít stejně, takže ledovat můžu až večer.'' nesouhlasila jsem. Táta věděl, že mě nepřemluví, abych jsem si odpočinula, tak jenom řekl, ať pokračujeme, ale ať jsme opatrní. Pak jsme trénovali ve dvojících až do pěti do večera, jen s malou přestávkou okolo třetí hodiny. Pak jsme trénoviště uklidili, rozloučili jsme se a každý šel domů. Renji šel s námi. Ani jeden jsme nic neřekli a táta, taky radši mlčel.
     Doma šel táta dělat večeři a já jsem šla do vany. Když jsem vylezla z vany, tak jsem se podívala do zrcadla. Viděla jsem, jak mi na levé tváři se dělají barevné skvrny. Říkala jsem si, jak to jen mamče vysvětlim, ale pak jsem si řekla, že si tím teď hlavu lámat nebudu. Vylezla jsem z koupelny a šla s taťkou večeřet. Při večeři jsme si povídali o tom tréninku. Já byla spokojená i táta byl spokojen. Po večeři mě táta poslal se dívat na telku, že to nádobí udělá sám. Že prý potřebuju odpočinek po dnešku. Tak jsem tak udělala. Když jsem ležela na gauči, tak na mě přilítl plátek masa. Vzala jsem ho do ruky a podívala se na tátu.
,,Na tu tvář, ať to nemáš tak barevné.'' vysvětlil mi.
,,Stejně to nepomůže, ale i tak dík.'' pak jsem se dívala na telku s plátkem masa na tváři. Po chvíli jsem šla stejně spát, jak jsem byla unavená.
     Ráno mě táta vzbudil okolo šesté. Oblíkla jsem se a šla se nasnídat. Z tréninku mě bolela nejen tvář, ale celé tělo. Táta mě obdivoval, že si nestěžuju na žádnou bolest, i když věděl, jak mě bolí tělo. Po snídani jsme šli zase trénovat. Dnešní trénink byl stejný jako včera, ale než jsme začali trénovat pořádně, museli jsme rozhýbat naše stuhlá těla. Oběd nám zase přinesla Renjiho máma. Ale dnešní trénink končil už v půl páté.
     U táty doma jsem se rychle převlíkla, vzala si tašku do školy, rozloučila jsem se s tátou a šla jsem domů. Doma mě máma přivítala se slovy co se mi to stalo a s kým jsem se to porvala. Když jsem jí vysvětlila, že to mám z fotbalu, tak nakonec tomu uvěřila. Řekla jsem,
že nemám hlad a nechci být rušena. V pokojíku jsem šla k počítači a šla dělat referát, ale nedokázala jsem se na něj soustředit. Později mi přišla smska od Hisagiho jestli mu dát icq, že si pokecáme. Tak jsme nejdřív si povídali o referátu a nějak jsme si navzájem pomohli a do hodiny byl referát hotovej. Pak jsme si do půlnoci povídali o tom, co jsme se dověděli. Pak jsme se rozloučili a šli spát. Ráno jsme museli oba vstávat do školy.

Hallelujah Goodbye dance 1

10. prosince 2010 v 18:05 | Jane |  Musical
Ichimaru učí Hallelujah Goodbye tanec. Moje oblíbená písnička z muzikálu. Všechny písničky se mi líbí, ale tahle ze všech nejvíce a tenhle tanec se i já naučím o Vánocích:D






kámen, nůžky, papír 1

10. prosince 2010 v 18:00 | Jane |  Musical

Tady jsou dvě videa na jednu písničku z muzikálu Bleach. Jde o to, že tuhletu písničku původně zpívá Rangiku, Ichimaru, Hinamory a Toushiro, jenže Rangiku chybí. Tak je tu několik verzí, kde bojují v boji kámen nůžky papír a vítěz zpívá místo Rangiku. Je to úžasné, když zpívají chlapy za Rangiku. Nejvíce se mi líbí Renji, protože ten hlas jak napodobuje ženy je úžasné a pak se mi líbí i Toushi, který zpívá za Rangiku i za sebe:D (je tam menší rozhovor v zkulisí, ale pak to zase pokračuje:D). Tak kdo je podle Vás nejlepší?








4. Překvapení

6. prosince 2010 v 20:34 | Jane |  Povídky
Tak, je tu další část povídky. Tentokrát je hodně krátká, ale snad se Vám bude líbit a budu ráda za Vaše komenty:)






4.
PŘEKVAPENÍ
     Když jsme se rozloučili s Renjim a jeho rodiči, teda já jenom s jeho rodiči a Renjimu jsem jen řekla čau a dál to neřešila. Renji se zachoval úplně stejně. Doma jsem hned pověsila naše sportovní oblečení na sušák.
,,Jane, můžeš na chvilku?'' zeptal se mě táta, když jsem dopověsila prádlo. Koukla jsem se na něho a kývla jsem, že jo. Oba jsme si sedli v obývaku na gauč naproti sobě. Zajímalo mě, co se děje. ,,Tak teď Ti řeknu to druhé překvapení.'' začal táta a stále se tvářil dost vážně.
,,Tak ven s tím, už se nemohu dočkat co to je.'' vyhrkla jsem hned. Úplně jsem na to druhé překvapení zapomněla.
,,to setkání při fotbale nebylo jen tak. Jak sis i všimla, jsou to tví spolužáci ze třídy.'' začal táta.
,,Kromě Ukitakeho, ten chodí už do čtvrťáku.'' namítla jsem.
,,To není teď důležité.'' řekl vážně. Už mi začal nahánět strach, tak jsem taky zvážněla. ,,Jde o jednu věc. Jde o rodinnou tradici. Jde o to, že jsi členka spolku Boj za spravedlnost. Máš v sobě sílu a energii, na to, aby si bojovala proti zlým příšerám, stejně jako já a můj otec, dědeček atd. Původně jsem myslel, že to bude tvůj brácha, ale ten na to nemá žádné vlohy, kdež to ty jo. Byla by si mou následnicí . O té schopnosti by si pak řekla dalšímu svému dítěti, až budeš vědět, které z nich má na to vlohy. Ale to moc předbýhám. Hlavně teď by ses učila zacházet a bojovat s mečem. Nejsi teď jediná, kdo se to dovídá. I tví přátelé se teď od svých rodičů dovídají pravdu, jak to s nimi je. Všichni by jste trénovali a jako tým by jste bojovali proti těm příšerám a postupně by jste je ničili. Než budeme my rodiče staří a nemohoucí, tak vám budeme pomáhat, ale pak to převezmete za nás až my nebudeme moci vám pomáhat. Vím, že jsi v šoku, překvapená, ale i já byl v šestnácti, když mi to řekl táta. Je na tobě jak se rozhodneš. Nemusíš hned, stačí až zítra ráno. Vím, že je to brzy, ale trénovat se musí začít hned. Teď bude dobré, když si půjdeš lehnout a zítra mi řekneš, jak ses rozhodla. Dobrou noc zlatíčko, mám tě moc rád.'' vše mi řekl táta. Celou dobu jsem na něho zírala
s vyvalenýma očima a nemohla jsem slyšet svým uším, co mi tutáta vykládá. Ano i šok tu byl.
,,A mamka o tom vím.'' zeptala jsem se ho po delší chvíli.
,,Ne nemá, ani tvůj brácha a byl bych rád, kdyby si to nikomu neříkala a se svými přáteli o tom se můžeš bavit, jen s těmi, co s námi byli na fotbale, co jsou stejně vyjimeční jako ty, ale tak, aby se to nikdo jiný nedověděl.'' požádal mě táta. Jen jsem zakývala hlavou, dala mu pusu a šla si lehnout.
     Ale nemohla jsem usnout. Pořád jsem o tom přemýšlela, o tom co mi řekl táta. O ostatních, jak se musí tvářit a cítit. Mně bylo všelijak. Vůbec jsem nevěděla co mám dělat. Jít do toho nebo ne. Věci jako umět bojovat s mečem i bez meče mě lákala, ale na jednu stranu jsem si říkala, jak jsou nebezpeční ty příšery a jak vypadají? A taky, když se zraním nebo někdo jiný, jak to vysvětlíme? Co si máme vymyslet, aby nám na to každý skočil? Pořád dokola jsem si kladla tyhle otázky, ale nedokázala jsem si na ně odpovědět. Usnout se mi podařilo až okolo třetí hodiny ranní.

Za Mikulášskou bleskovku 1

6. prosince 2010 v 19:16 | Jane |  diplíky
Ahojík, tak tady jsou Vaše diplíky, co jsme pro Vás vytvořila, doufám, že jsem se trefila a budou se Vám líbit:)





pro Larushku MitsuQO:

Mikulášská bleskovka 1

Pro Elleine:

Mikulášská bleskovka 2

Pro  Megi:

Mikulášská bleskovka 3