Říjen 2010

1. Představení

10. října 2010 v 0:06 | Jane |  Povídky
Tak tady je slibovaná první kapitola. Budu ráda za Vaše komentáře:)



1.
PŘEDSTAVENÍ
     Konečně byl pátek. Škola byla jen krátká. Byla jsem na střední škole, prvník ročníkem. Dostala jsem se na gympl. Nevěděla jsem kam jít. Mamka chtěla, abych jsem šla na doktořinu, ale já doktorem nechci být. Taťka mi řekl, že mám jít kam se mi zachce. Podporuje mě ve všem. Řekne svůj názor, třeba i zápornej, ale podpoří mě a stojí při mně. Nechci zase tím tvrdit, že mamka ne, ale není jako táta. Hned se urazí, když s ní nesouhlasím a není,tak jak chce ona. S taťkou se před třemi roky rozvedli. Soud rozhodl, že já s bráchou budeme žít s mamkou. Ale každý víkend jsem u taťky a o prázdninách jsem u něho měsíc a měsíc s mamkou. Brácha k tátovi nechodí. Nemá ho rád. Vyčítá mu, že se s mamkou rozvedl, že jí ublížil. Jenže on tomu tak rozumí. Mamka mu bůh ví co namluvila a je na její straně. Ale mě jen tak nepřemluví. Taťku mám moc ráda. Nejradši bych žila s ním než s mamkou, ale aspoň ho vídám hodně často. Mamce to nevadí. Ta říká, že jsem celá on, a že si ráda odemně odpočine. Ale vím, že mě má hodně ráda, jako já ji. Ale hold jsme každá jiná a jiné názory. Já se jmenuju Jane Yuzumaki. Je mi šestnáct let. Taková normální holka. Mno, teda já si to myslím. Ve škole sice mám kamarády, ale spíše kluky než holky. Holek je o hodně míň, ale mám jednu nejlepší kamarádku už ze základky. Jmenuje se Inoue Orihime. Má hodně velkou fantazii. Když naplánujeme, že by u mě přestala, tak jdeme společně k mému tátovi. Mamce by se nelíbilo, kdyby u nás někdo přespal. Je na to hodně háklivá. Ale taťkovi to nevadí. Je s ním větší sranda. Ale vraťme se ještě ke mně. Mám krátké tmavě hnědé až černé vlasy a hnědé oči. Má povaha. Mno výbušná, tvrdohlavá, ale jsem i prej dobrák od kosti. Klidně se i porvu s klukem, když urazí někoho z mých přátel. To se fakt neumí ovládat a hned mlátím, ale není to tak často. Je to asi jediné na čem se naši schodnou oba dva. Říkají, že já měla být původně kluk. Nenosím šaty ani sukně, ale volné rifle, trika,mikiny. Tak to jsem já. Budu Vám vyprávět svůj příběh, který se mi nedávno stal. Nejen mně, ale i mému tátovi a mím přátelům.

Bleach - Úplně jiný než ho známe

10. října 2010 v 0:05 | Jane |  Povídky
Tak, začala jsem psát další povídku. Tato bude na kapitolky. Bude to trocha něco jiného než je to ve skutečnosti v Bleach, ale postavy (teda ne tak zcela všechny) tam budou. I dívka s jménem Jane tam bude:D. Budeto něco jako ze světa lidí, studentů, ale i svět příšer, bojů, krve, smrti, ale i té lásky a přátelství. Nazvala jsem to Bleach - Úplně jiný než ho známe. A za chvilku přibude první kapitola, která je hodně krátká, něco jako představení naši hrdinky:D

Jane-Renji-san

Kapitáne proč?

3. října 2010 v 14:55 | Jane |  Povídky
Tak je tu ta slbená jednorázovka. Je to taková smutná povídka, ale napadla mě, když jsem se včera dívala na další díl Bleach. Byl tam jen obrázek, jak Hisagi leží na zemi a krvácí (myslím,že ale žil a doufám,že to přežije). Tak doufám, že se bude líbit a ještě pár obrázků hrdinů této povídky.

                                           Kapitán Tousen a více-kapitán Hisagi
Hisagi and Tousen 1

                                 9. divize              
Hisagi and Tousen 2

























                                      Hisagi Shuuhei
Hisagi 1


                                              Tousen Kaname
Tousen 1




KAPITÁNE PROČ?
     Dnešní den byl jiný než ostatní.
Ze začátku se jevil den jako každý jiný. Ráno jsem si šel potrénovat. Pomalu jsem si začal zvykat na své Zanpaktutou v jeho pravé podobě. Vždycky jsem ho používal jen jako katanu, ale co se blíží boj proti Aizenovi, tak používám v celé formě. Má Zanpaktutou je pro zabíjení, ale já nejsem typ člověka co jen tak zabije. Proto jsem se bojím ji použív v celé síle. Ale zvykám si a myslím, že i Kazešiny, jméno mého Zanpaktutou, si zvyká i na mě. Při každém boji, ať je to Hollow nebo Arrancar či Espada, mám strach. Ale můj bývalý kapitán Kaname Tousen, mi jednou řekl, že je to normální se bát. Tím se jeví správný bojovník. Kapitán Tousen se přidal na stranu Aizena
a je považován za zrádce. Jeho touha je vidět a být silným, ale slíbil jsem, že ho přivedu zpátky
a navrátím mu zrak. Jen musím doufat, že se to podaří.
     To odpoledne jsem měl hlídku ve světě lidí. Byl jsem v shinigami obleku, takže mě nikdo neviděl, až na pár lidí, kteří měli veliké reitsu, ale těch lidí je velmi málo. Ichigo s přáteli byli na školním výletě. Jane jet nechtěla ani Ichigo, ale náš hlavní kapitán Yamamota jim nařídil, aby jeli, že my se o to postaráme. Dneska jsem měl službu já. O okolo půlnoci lidského času mě měl vystřídat Kira. I jeho kapitán Ichimaru Gin se přidal k Aizenovi, ale u něho se není čemu divit. Už od prvního začátku se mi jevil jako zrádce. Ale neměl jsem důkazy a mlčel jsem, hlavně před Kirou, který na něm úplně lpěl. Došel jsem na louku, kdeje krásný výhled na město. V tom jsem ucítíl šílené reitsu, až jsem se vyděsil.
     Říkal jsem si, že to musí být několik Espad najednou, ale to bych zase cítím těch reitsu víc, ale já cítil jen jedno reitsu. Jenže, když jsem se podíval kolem sebe i na oblohu nikde jsem nikoho neviděl. Nelíbilo se mi to. Ale o posili nebyl čas požádat. Vrátit jsem se nemohl a vyslat tam
Kažešina, tak bych ztratil půlku své síly. Připravil jsem si Kazešina do jeho celé síly a šel se podívat po celem městě.
     Stále nikde nikdo nebyl, ale to reitsu jsem cítil pořád a bylo čím dál tím silnější. Doběhl jsem do středu města a ze střechy hlavní budovy města jsem zahlédl postavu obklopenou několika Hollow. Tu osobu jsem hned poznal. Byl to můj bývalý kapitán Kaname Tousen.
,,Kapitáne Tousene, co tady děláte?'' zeptal jsem se a stále jsem byl připraven k boji.
,,Rád tě vidím Hisagi, čekám tu na tebe!'' řekl se smíchem Tousen. Ten smích se mi nelíbil. Tušil jsem, že půjde do tuhého. Přesto jsem neposlal Kazešina pro pomoc do světa duší. Nechtěl jsem, aby ostatní ublížili kapitánovi Tousenovi. Stále jsem věřil, že se vzpamatuje, přesvědčím ho a přidá se k nám proti Aizenovi. Jenže to byla ta chyba. Neměl jsem vůbec doufat, věřit. Kapitán na mě poslal všechny Hollow co okolo něho byli. Začal boj. Hollow nebyli až tak těžké porazit, ale přesto jich bylo mnoho a dokázali mě zranit na rukách a na zádech. Ztratil jsem trochu krve, ale nevzdal jsem to a porazil po chvíli všechny Hollow. Pak jsem se znova podíval na kapitána. Vše sledoval a usmíval se. Nelíbilo se mi to.
,,Dobrá práce Hisagi, ale nejsi tak silný, jak jsem si myslel!'' řekl mi kapitán. Nechápal jsem, jak to myslí, ale za chvíli jsem to zjistil. Jen to kapitán dořekl zmizel mi z očí. Nevěděl jsem kde je, když jsem
v tom ucítil ostrou bolest v zádech. Otočil jsem se a uviděl kapitána Tousena, jak mě se svým Zanpaktutou udeřil do zad. Vytryskla ze mě spousta krve. Ztratil jsem rovnováhu a spadl na kolena. Pot ze mě stékal. Byl to šok. Říkal jsem si, od kdy je tak rychlý. Objevil se předemnou a zase s tím úsměvem ,,Díky kapitánovi Aizenovi jsem silnější než jsem byl!'' vysvětlil mi to. Pak se proměnil v částečnou hollofikaci. Měl býlou masku jako Hollow, ale větší sílu než nějaký ten Espada. Z pomocí Zanpaktutou jsem se postavil na nohy. Nohy se mi třásly strachy. Chladným pohledem jsem se na kapitána podíval.
,,Kvůli téhle síle to děláš Tousene?'' ani jsem mu už neřekl kapitáne a tykal jsem mu. Bylo mi to jedno. Pochopil jsem, že ho nedokážu změnit. Byl tolik zaslepen Aizenem, že nemělo žádnou cenu ho měnit. Bylo na něm i vidět, že žádnou změnu nechce, že mu toto vyhovuje.
,,Ne tak docela. Kvůli pomstě!'' řekl mi chladně.
,,Posmtě?'' zeptal jsem se nechápavě, protože jsem mu teď vůbec nerozumněl.
,,Jde o mou přítelkyni! Chtěla nastolit všude mír, ale když viděla svého kapitána, jak zabil při bitvě nešťasně svého spojence, tak mu za to vynadala a co on udělal?! Zabil ji! Dělám práci, jakou chtěla ona, ale mám na to jiný způsob!'' vysvětlil mi. O příběhu jeho přítelkyně jsem kdysi už jednou zaslechl, ale nechtěl jsem být drzý, tak jsem mlčel a nikdy jsem se na to svého kapitána nezeptal. Na nic jsem se ho už nezeptal a zútočil jsem na něho. Ale zmizel mi a znovu jsem ucítil ostrou bolest. Tentokrát na hrudi. Padl jsem na zem. Zem byla studená, ale cítil jsem, jak podemnou teče krev, byla teplá, ale každou chvíli mi přišlo, že je víc studenější. Nedokázal jsem se pohnout. Jen sem se očima podíval na svého kapitána a dostat ze sebe: ,,Ka…Kapitáne….. p…p…proč?'' pak jsem zavřel oči. Cítil jsem, jak mi slabne tep i pulz. Srdce mi bylo čím dál tím míň. Než přestalo být a já přestal vše cítit, vnímat, jsem slyšel jak se jen kapitán směje.

Nová povídka

3. října 2010 v 11:43 | Jane |  Povídky
Tak dneska po obědě snad bude chvilka, kdy napíšu jednu povídku. Bude to taková jednorázovka. Snad se bude líbit a snad se mi i povede sem ji dát dneska (nebo spíš ji dneska napsat), mám toho už hodně do školy a musím se učit, dělat referáty a seminární práce.

Název: Kapitáne proč
Hl. Postavy: Hisagi Shuuhei a Kaname Tousen
Délka: jednorázovka
Žánr: boj, smrt, smutný příběh


Jane-Renji-san